T. G. Masaryk: nejviditelnější Čech v hlavním městě Mexika

Z tříměsíčního pobytu v Mexico City a okolí

Před odletem získávám základní údaje o tom, že se v Mexico City vyskytují místa, budovy a instituce pojmenované po 1.československém prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi! Teď když jsem přímo v mexické metropoli, chci navštívit jak “prezidentovy lokality“, tak i místa, která připomínají Českou republiku.

Ulice Praha
Nacházím městskou část zvanou Zona Rosa, kterou ohraničuje bulvár Paseo de la Reforma, ulice Avenida Chapultepec a Chapultepecký park. Jde o zvláštní trojúhelníkovitou oblast z největší koncentrací hotelů, barů, restaurací a obchodů ve městě! Dozvídám se, že donedávna to byla jedna z nejmódnějších komerčních čtvrtí. Drahé obchody se ale přesunuly do nedalekého Polanca a mezinárodní řetězce odešly do nákupních center vystavěných na předměstích. Hotely však zůstaly. Do oblasti tak míří turisté hledající ubytování. To však není můj případ, protože bydlím v rodině mé kamarádky. Ale i přesto čtvrť dvakrát navštěvuji. Večer přicházím nasát zvláštní atmosféru způsobenou množstvím restaurací, kaváren, klubů a barů. Zpět mě pak během dne přivádí zahraniční názvy ulic, kterými je čtvrť Zona Rosa unikátní. Objevuji mimo jiné ulici Hamburgo (Hamburg), Londres (Londýn) a Genova (Ženeva). Jako odbočku z třídy Paseo de la Reforma nacházím dokonce i ulici Praga (Praha)! Jdu po ní. Ulice Praha není dlouhá, ani významná, ale existující český název je velice potěšitelný.

Třída Prezidenta Masaryka
Podle mapy zjišťuji, že daleko důležitější Avenida Presidente Masaryk (Třída Prezidenta Masaryka) se nachází na severní straně rozsáhlého Chapultepeckého parku ve čtvrti Polanco! Kousek odtud sídlí dokonce i česká ambasáda. Metrem tedy dojíždím do stanice metra Polanco. Vystupuji na povrch a snažím se zorientovat. Chvíli mi trvá než přicházím k ulici. Nejprve však chci navštívit české velvyslanectví. Několikrát se ptám na cestu. Za pomoci plánu města a rad místních se nakonec dostávám až k české ambasádě, kde pak zůstávám pár minut. Poté se vracím na Třídu Prezidenta Masaryka, která se českým pojmenováním pyšní od konce 30.let minulého století!

Na ulici spatřuji hezky oblečené lidi, kteří ze svých nablýskaných sportovních či terénních vozů vcházejí do značkových obchodů. Není ani divu, protože Třída Prezidenta Masaryka je v Mexico City centrem luxusní městské části Polanco, ve které žijí bohatí lidé. Pokračuji chůzí po ulici. Vidím přepychové restaurace, v nichž jsou ceny za jídlo a pití neúměrně vysoké. Nedaleko ulice spatřuji i mnoho velvyslanectví cizích států. Samotná čtyřproudá silnice je ucpaná auty! Uprostřed vozovky je úzký pás trávy se stromy, který odděluje dva jízdní pruhy pro každý směr. Občas přecházím ze strany na stranu.Přitom však musím dávat pozor na nebezpečná auta.

Najednou spatřuji mezi stojícími dopravními prostředky pobíhajícího indiána s péry na hlavě! Náhle se zastavuje a tancuje. Na pohybujících nohách má upevněna chrastítka, která vydávají zvláštní zvuk. Snadno tak upozorňuje na svoji přítomnost. Po vystoupení obíhá auta a žádá od řidičů za předvedený výkon finanční odměnu. Poté ho fotím. Nelíbí se mu to! Žádá po mně za udělaný snímek peníze. To snad nemyslí vážně! Pokračuji dál. Uprostřed nedalekého kruhového objezdu vyčnívá nad auty povědomá socha. Kvůli dopravní zácpě mi pár minut trvá, než se k ní na malý ostrůvek vůbec dostávám. Domnívám se, že jde o sochu Masaryka. Text na desce domněnku potvrzuje.Čtu na ní, že se jedná o sochu 1.československého prezidenta, kterou Češi darovali mexické metropoli!

Sochu si důkladně prohlížím.Pořizuji fotografie a to vše s hřejivým vlasteneckým pocitem na hrudi. Za pár minut pokračuji dál po Třídě Prezidenta Masaryka. Znovu narážím na luxusní obchody a restaurace. Hustota provozu se nemění. Docházím až k místu, kde ulice končí nájezdem na most. Jsem už unavený, a tak se vracím do domu.

Sochy v hlavních městech
Večer se na internetu dozvídám podrobnější informace. Socha Masaryka není na ulici od začátku jejího pojmenování. Do Mexika Češi přicházeli v několika migračních vlnách. Počtem několika desítek se zdaleka nemohli srovnávat s množstvím Poláků, Rakušanů či jiných Evropanů žijících v Mexiku. Kolem roku 1968 se v hlavách krajanů objevila myšlenka instalovat sochu 1.československého prezidenta v mexickém hlavním městě právě na Třídě Prezidenta Masaryka. Pro malý vliv krajanů se však výroba a instalace sochy tenkrát neprosadila.

Až po velkých politických změnách v Československu v roce 1989 byl nápad na Vánoce stejného roku v kruhu krajanů nespolupracujících s komunistickým velvyslanectvím znovu oživen. V Mexico City se mezitím podařilo překonat návrhy na umístění sochy mimo vlastní Třídu Prezidenta Masaryka. Později je jako místo instalace vybrán právě střed dnešního kruhového objezdu. Z místa se však musí nejprve odstranit stojící fontána. 21. listopadu 1999 je dosud bezejmenné náměstí pojmenováno na Plaza Presidente Masaryk (Náměstí Prezidenta Masaryka). Na oplátku pak získává park na Praze 6 jméno někdejšího mexického prezidenta Lázara Cárdenase.

Město Praha schvaluje projekt umístění sochy. A hlavnímu městu Mexika dává zvětšenou kopii sochy autora O. Španiela. Na sochu pro Mexiko je vyhlášena mezinárodní sbírka. S pomocí získaných prostředků je zajištěna přeprava sochy. České velvyslanectví v Mexiku spolupracuje na stavbě památníku i s místní krajanskou Asociací T. G. Masaryka. Mexico City oznamuje, že veškeré náklady na stavbu uhradí z vlastních prostředků. Socha obklopená květy v českých národních barvách je slavnostně odhalena na státní svátek dne 28. října 2000. Stejná socha je v březnu téhož roku představena k 150. výročí narození Masaryka i v Praze na Hradčanském náměstí.
Bronzová busta z trezoru
Při podrobnějším čtení údajů na internetu zjišťuji, že na Třídě Prezidenta Masaryka se nachází ještě obchodní centrum Plaza Mazarik. V novinách pak navíc nalézám informaci, že uvnitř komplexu je provozováno i kino nesoucí Masarykovo jméno. Později se tak vracím zpět na ulici, abych našel budovu, kterou jsem jaksi přehlédl.

Moderní obchodní komplex Plaza Mazarik objevuji v horní části Třídy Prezidenta Masaryka. V hlavní vstupní pasáži pak dokonce nalézám i bronzovou bustu prezidenta, kterou v těchto místech na konci roku 2000 odhalila velvyslankyně ČR v Mexiku. Když chci bustu vyfotografovat,narážím na odmítavé stanovisko ochranky! Dávám se tedy do debaty. Argumentuji tím, že jsem Čech a že je to pro mě hodně důležité. Nakonec fotky mohu pořídit.

Od ochranky obchodního střediska se dozvídám, že na sloupě ze zeleného mramoru busta kvůli poškození není trvale. Majitel klenotnictví Francisco G. Rubio uhradil veškeré náklady na její výrobu a umístění, a tak je busta k vidění jen během otevírací doby obchodu. Pokud tedy chcete bustu Masaryka spatřit na vlastní oči, tak přijďte do pasáže od pondělí do soboty mezi jedenáctou a osmou večerní, jinak ji neuvidíte,protože je uložena v trezoru!

Místo návštěvy kina odtaženi autem
Když obchodní středisko Plaza Mazarik procházím, nacházím přímo v suterénu i hledané kino Cinemex Masaryk Casa de Arte. Multikino disponuje čtyřmi sály. Říkám si, že když už jsem našel kino s českým jménem, tak by byl hřích jej nenavštívit! Později proto Pilar navrhuji filmové představení právě v kině s jedinečným názvem.

Následujícího večera se pak vydáváme do kina autem. Je už tma a my míříme do luxusní čtvrti Polanco. Cesta nám kvůli dopravní zácpě zabírá docela dost času. Konečně vjíždíme na Třídu Prezidenta Masaryka. Musíme však zastavit na semaforech. Najednou utichá motor auta! Mexická kamarádka se snaží klíčkem v zapalování motor znovu nastartovat. Marně! Mezitím přichází zelená. My však nejedeme. Řidiči aut za námi jsou netrpěliví a začínají tak troubit. Vyskakuji z auta a snažím se ho odtlačit alespoň ke kraji. Na pomoc přibíhá pouliční prodavač květin.Radím. Zkusme auto roztlačit na neutrál, zařadíš jedničku a snad to chytne. Kamarádka oponuje, že tak to nepůjde, protože automobil má automatickou převodovku. Mezitím začíná ke smůle ještě vydatně pršet.

A co teď?! Navzájem přemýšlíme. Jsme odsouzeni zavolat rodičům. Na shlédnutí filmu v Cinemex Masaryk Casa de Arte můžeme s určitostí zapomenout, neboť auto nemůžeme kvůli častým krádežím nechat svému osudu. Kamarádka hovoří s rodiči. Informuje mě, že máme počkat na odtahové vozidlo. Dlouhé minuty trvá než k nám přijíždí pomoc. Chlapík z odtahové služby se nejprve snaží auto zprovoznit. Jeho snaha je neúspěšná! Automobil je nutné odtáhnout. Nasedáme do kabiny odtahového monstra. Řidič přiváží auto a nás až k domu. Je pozdě večer a my se konečně dostáváme do postele. O pár dnů později přece jen Masarykovo kině navštěvujeme.

Největší škola v Mexico City
Na české ambasádě se dotazuji, kde se v Mexico City nachází škola pojmenovaná po prezidentovi Masarykovi. Mám hledat v kolonii San Pedro de Los Pinos. Jsem tak odkázán se v této části města ptát místních obyvatel, kde se škola přesně nachází! Nakonec ji po dlouhém hledaní objevuji mezi dvěmi hlavními ulicemi. Vchod je na rohu ulic Calle Cuatro a Avenida Primero de Mayo. Nad dveřmi čtu: Escuela Secundaria Tomas Garrigue Masaryk. Jdu dovnitř a setkávám se s ředitelem školy. V úvodu rozhovoru nadnáším otázku, zda by bylo možné se podívat do školy a udělat si přitom pár fotografií. Odůvodňuji to, že jsem z Čech a že mě vše v hlavním městě ohledně Masaryka zajímá. Ředitel seňor Lagunas Divcio o návštěvě nechce ani slyšet! Během povídání se dozvídám, že škola už od samotného založení v roce 1930 nese jméno 1.československého prezidenta. Na začátku byla umístěna ve dvou budovách, které byly dříve klášterem z 19.století. Později byly přistaveny další objekty. V současné době zahrnuje školní komplex dohromady 5 budov. Školu navštěvuje 750 studentek ve věku od 12 do 15 let, což řadí Masarykovu Základní školu druhého stupně k vůbec největší dívčí škole v Mexico City.

Nakonec ředitele školy přece jen k návštěvě přemlouvám. Na prohlídku mám však jen patnáct minut. Ujímá se mě jedna ze zaměstnankyň. Nejprve si prohlížím prostranství kolem školních budov. Pozoruji hodinu tělocviku. Krátce hovořím i s učiteli. Poté se dostávám do jedné z budov. Uprostřed uzavřeného nádvoří stojí fontána. Pokračuji po schodech až na horu na zdejší pavlač. Na zdi si všímám fotografie prezidenta Masaryka s textem o jeho osobě. Ptám se jedné z učitelek, jestli mohu vejít do učebny. Souhlasí. Vidím třídu zeměpisu. Ve škole trávím nakonec přes půl hodiny. Jak na ulici zjišťuji, tak jsem se ke škole mohl dostat snadněji a nemusel jsem se ptát a bloudit. Stačilo totiž vystoupit ve stanice metra San Pedro de los Pinos. A po pár metrem dojít ke škole.

Oprávněná česká hrdost
Na vlastní oči vidím, že symboly, které Česká republika v hlavním městě Mexika postupně získala, má málokterá z podstatně větších zahraničních komunit. Trochu mě jen mrzí, že existuje celá řada chybných opisů jména prezidenta Masaryka, která jak zjišťuji vyplývá především z neznalostí jeho osoby. I když se po intervenci českého velvyslanectví v době instalace sochy na všech státem instalovaných ukazatelích nesprávné přepisy vyměnily, přesto stále existují všemožné zkomolené verze Masarykova jména. Nesprávně psané příjmení má v názvu jak Obchodní středisko Plaza Mazarik, tak i další obchody na Třídě Prezidenta Masaryka, které obsahují prezidentovo jméno. V novinách je nepřesně uváděn i název kina. A dokonce ve škole mají u textu o osobě prezidenta příjmení ve znění Masarik. Nic to však nemění na tom, že jméno 1.československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka je v Mexico City dost na očích! A já jsem opravdu hrdý na to, že jsem právě Čech…

další